Získání dravce

            Dříve bylo získání dravce relativně snadné. Stačilo objevit hnízdo touženého dravce a vzít si z něho mládě. Tyto doby jsou již naštěstí pryč a dnes je tento způsob pořízení dravce nelegální a přísně trestaný.

            Dnešním začínajícím sokolníkům zbývají jen 3 způsoby získání. Tím prvním je požádaní v některé ze záchranných stanic, zda-li nemají přiměřeně handicapované zvíře, které nelze vrátit do přírody, ale na němž se bude moci naučit správné péči. Druhou možností je převzetí či zapůjčení dravce od některého z kolegů, pokud Vám ho svěří. 

A třetí, zdaleka nejčastější a mnohdy jedinou možností je zakoupení dravce z

 umělého odchovu v zajetí. Dnes se již běžně v zajetí odchovávají dravci jako jsou sokoli, rarozi, orli a různí kříženci. Mláďata sice nejsou zadarmo, ale jejich cena v sobě nese vysoké náklady na jejich chov. Je třeba si uvědomit, že chovný pár musí mít zajištěn kvalitní prostor k hnízdění a výbornou stravu a to po celou dobu jejich plodného období, tedy po několik let. Pakliže se jim vylíhnou mláďata, musí mít nejlepší dosažitelnou potravu, tedy zejména hlodavce a křepelky z dobrého, nejlépe vlastního, chovu. Pokud si spočítáte, kolik toho jediné mládě sežere za den, vynásobíte cenou potravy a počtem dnů růstu, zjistíte, že mnohdy v ceně není vůbec započítána péče o rodiče a dravce kupujete vlastně dotované. Jen ty nejšpičkovější odchovy se vyplatí finančně, ale ani tam to nejsou žádné závratné částky, jak se někdy nesprávně uvádí.

            Každopádně cena za koupi dravce je radikálně nižší, než trest, jaký dostanete za nelegální pořízení dravce z přírody! A každý zájemce o sokolnictví i student, kteří zrovna nemá zazobané rodiče, si může sehnat brigádu, na níž si na svého dravce jistě za pár měsíců vydělá.

Výběr dravce

            Ještě před několika lety mladí sokolníci začínali s poštolkami obecnými a káněmi lesními. Poté přecházeli zejména k jestřábům, movitější k sokolům a orlům.

            Dnes jsou již poštolky i káně přísně chráněny a jejich pořízení je velmi těžké, neboť se v zajetí v podstatě neodchovávají.

            Nejjednodušší je tak začátek s kání Harrisovou, nejlépe samcem. Je to povahově i chovatelsky vynikající dravec pro začátečníky. Ani u něj se však nevyhnete časté konzultaci s jinými sokolníky. Pořizovací cena není sice nejnižší, ale zase je to dravec, který neulétává a zůstane Vám tak k pozdějšímu sestavení vlastního chovného páru.

            Chov a výcvik sokolů a rarohů je již mnohem složitější a je potřeba k němu mít velké zkušenosti a mnohem snadněji lze dravce "zkazit".

            Jestřábi, kdysi nejoblíbenější dravci, se odchovávají minimálně a odpovídá tomu i cena. Navíc je to dravec mnohdy, hlavně u samců, povahově nevyrovnaný a problematický. I proto stále větší oblibu získává káně Harrisova, která je mu velmi podobná tělesně, ale povahově je úplně jiná.

            Orli skalní jsou pak samostatnou kapitolou. S tak velkým dravcem se dají napáchat obrovské škody a člověk bez několikaletých zkušeností s chovem loveckých dravců by o tomto dravci ani neměl uvažovat, zejména pokud ho k němu táhne touha po "machrování" a nikoliv čistá láska k dravcům...

Za upozornění rovněž stojí, že se dají zakoupit na různých internetových serverech dravci, zejména káně Harrisovy, které prodejce předá i člověku bez sokolnických zkoušek a tedy i bez zkušeností. Dravce tak sám chovatel vystavuje velkému riziku neodborné péče a možnému týrání zvířat nezkušeným kupujícím. Ten by si však měl uvědomit, že prodej zájemcům bez sokolnických zkoušek může často znamenat, že zkušený sokolník by si konkrétního dravce či dravce od tohoto člověka z nejrůznějších důvodů (kvalita chovu, krmení, kvalita a poctivost chovatele) nikdy nekoupil a prodejci tak nezbývá, než hledat mezi lidmi bez zkušeností...